rutland ježek

 

 

 

Aktuality

Změny v zákonném předkupním právu spoluvlastníků a ve vztahu ke katastru nemovitostí od 1.1.2015

 

Zákonné předkupní právo spoluvlastníků, kteří mají věc v podílovém spoluvlastnictví (mimo zemědělského nebo rodinného závodu) a které bylo zakotveno v § 140 předchozího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., zaniklo k 31. prosinci 2014. Nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. již zákonné předkupní právo spoluvlastníků až na výjimky nezná.

 

V praxi se zákonné předkupní právo týkalo například spoluvlastnictví nemovitosti, kdy sourozenci nabyli nemovitost do podílového spoluvlastnictví dědictvím.

 

Za účinnosti nového občanského zákoníku vznikne spoluvlastníkům zákonné předkupní právo pouze v případě vzniku nového spoluvlastnictví, kdy spoluvlastníci nemohli svá práva a povinnosti od počátku ovlivnit (např. v důsledku dědictví). Toto zákonné předkupní právo pak trvá po dobu šesti měsíců od svého vzniku.

 

Připravovaná novela nového občanského zákoníku má ovšem v zásadě za cíl navrátit úpravu zákonného předkupního práva do původního stavu, tzn. opětovně zakotvit zákonné předkupní právo ve vztahu ke všem spoluvlastnickým podílům nabytým před 1. ledna 2014. Tato novela prozatím neprošla legislativním procesem. Bude-li proto prodej spoluvlastnického podílu realizován za současné právní úpravy, není v zásadě nutné nabídnout spoluvlastnický podíl k odkoupení ostatním spoluvlastníkům.

 

Dne 1. ledna 2015 se rovněž stal účinným princip materiální publicity ve vztahu k právům zapsaným do katastru nemovitostí před tímto datem. Tento princip obecně spočívá v tom, že stav zapsaný v katastru nemovitostí bude vůči tomu, kdo jedná v dobré víře v úplnost a správnost zápisu v katastru nemovitostí a zároveň nabývá věc za úplatu, považován za skutečný platný právní stav, nebude-li prokázán opak. V dobré víře jedná ten, kdo je důvodně přesvědčen o oprávněnosti svého jednání. Princip materiální publicity by tak měl především chránit kupujícího, který důvodně spoléhá na údaj o vlastnictví nemovitosti dle zápisu v katastru nemovitostí.

 

Nicméně, současná právní praxe se neshoduje na tom, zda pro posuzování dobré víry nabyvatele nemovité věci postačí spolehnout se na údaj o vlastnictví uvedený na výpisu z katastru nemovitostí, anebo zda je pro založení dobré víry nutné prověřit nabývací tituly předchůdců ve sbírce listin katastru nemovitostí. Lze tudíž nabyvatelům, zejména z řad podnikatelů, doporučit, aby i nadále prováděli právní prověrku nabývacích titulů zpětně za období posledních deseti let.

 

Tématické zařazení:

 » Aktuality